Gumbalkan Grand Prix 6

Gumbalkan Grand Prix 6 heures sur le Most

Když se řekne Autodrom Most, tak většina z nás si představí závodní okruh plný superrychlých a superdrahých aut. Někteří si ho spojí s krásnými děvčaty, tzv. umbrella girl, a ti méně šťastní se školením pro odpočet trestných bodů.

Nikdo z nás, by ale nečekal, že se na tomto okruhu budou někdy prohánět auta s pořizovací cenou do 25 tisíc korun. Asi si teď říkáte, že taková auta do Mostu ani nedojedou, že se dřív rozpadnou, ale opak je pravdou.

Minulý víkend se přesně taková auta postavila na start šestihodinového vytrvalostního závodu Gumbalkan Grand Prix 6 heures sur le Most. Všechna auta musela splňovat přísné technické požadavky stanovené ředitelstvím Gumbalkanu. Proto bylo nutné se na závod dobře připravit. Většina účastníků nenechala nic náhodě a po dobu několika měsíců pro ně byl největší kamarád váleček na malování, kladivo a úhlová bruska. Každý se snažil, aby právě jeho auto bylo nejkrásnější, nejrychlejší a hlavně, aby vůbec po šesti hodinách dojelo. Na start se postavila auta různých značek, počtu koní a stáří. Nejčetnější zastoupení měly Alfy Romeo, Fordy, BMW a nechyběly ani Volva, Audi nebo Subaru, každopádně největším překvapením na startu byl Austin Mini ročník 1986, se 40 koňmi pod kapotou.

Toto autíčko i přesto, že bylo pravděpodobně nejstarší z celé startovní listiny, předvádělo nečekané výkony a do cíle šestihodinového závodu dojelo bez větších potíží. Asi si říkáte, že na něm musela být hromada práce, než se dostalo do stavu, aby dojelo tento závod, ale bylo tomu přesně naopak. Kluci si auto koupili měsíc před závodem a řešili na něm spíš jen problém s korozí. Ale úpravy, které by zvyšovaly výkon se nekonaly. Proto se po okruhu prohánělo pravé a nefalšované auto z výroby. O to zajímavější je, že i po 34 letech je schopné provozu na takové úrovni, že zvládne převálcovat i upravené Alfy Romeo. Je jasné, že rychlostí úplně konkurovat nemohlo, protože není zřejmé, kolik z těch 40 – ti koní v průběhu let odešlo na odpočinek, ale v tomto závodě byla důležitá vytrvalost a tu Mini mělo. A taktika před závodem? Dojet, nerozbít auto, a hlavně si maximálně užít závod. Což se i přes prvotní obavy, zda auto vydrží celých šest hodin, aby se celá čtyřčlenná posádka stihla vystřídat v řízení, povedlo.

Posádka s názvem 4 v Mini a pes nakonec obsadila 20. místo ze 30 - ti startujících a nechala za sebou takové značky jako Audi A4, Alfa Romeo či Mazda 2. Nikdo u takového malého autíčka nečekal závratnou rychlost a obsazení prvních příček, a i přesto na vítěze Nisana Primeru ztratilo jen 30 kol a 29 sekund u nejrychlejšího kola. 

Vždy když Mini projíždělo okolo boxů, tak všem vykouzlilo úsměv na tváři a bylo slyšet z nejrůznějších stran, že je to opravdu stylové a  tento team jsou opravdoví srdcaři. Což se skutečně potvrdilo, protože jen opravdoví srdcaři věří autu, které 10 let nejezdilo, že je nenechá ve štychu.

V tomto závodě rozhodně nešlo o závodní rychlost, ale o to užít si možnost kroužit na okruhu jako Nicky Lauda, a hlavně zanechat nesmazatelnou stopu, což se ředitelům Gumbalkanu a posádce 4 v Mini a pes rozhodně povedlo a určitě nejen oni, ale i ostatní posádky, budou na tento závod dlouho vzpomínat a budou doufat, že se brzy zase zopakuje a tentokrát i za přítomnosti diváků.

 

Autor: Mamrisa

Foto: Jakub Brabec, @brabcak